Od hledání starých domů k vysněné Blance 5 od Ekonomických staveb

Pamatujete si ještě na okamžik, kdy jste si s manželem poprvé řekli, že chcete vlastní dům? Co bylo tím hlavním impulzem?

„Myšlenka na vlastní dům přišla ve chvíli, kdy jsme začali plánovat společnou budoucnost a založení rodiny. Věděli jsme, že pokud jednou budeme mít děti, chceme jim nabídnout prostor, kde budou moci vyrůstat, běhat po zahradě a mít své zázemí.

Od začátku jsme měli jasno v tom, že nechceme jen samotný dům, ale celý domov se vším, co k němu patří, se zahradou, místem pro odpočinek a dostatkem prostoru pro každého člena rodiny. Toužili jsme po místě, kde budeme společně vytvářet vzpomínky a kde budou mít naše budoucí děti vše, co potřebují.

A představa vysněného domu? Ta byla poměrně jasná už od začátku. Vždy jsem si přála patrový dům, ve kterém bude horní část vyhrazena rodinnému soukromí, dětským pokojům a ložnici. Přízemí jsem si naopak představovala jako centrum společného života, s prostornou kuchyní propojenou s obývacím pokojem, pokojem pro hosty a praktickými místnostmi, jako je třeba technická místnost, která nabízí i dostatek úložného prostoru.

Velmi důležitou součástí domu je pro nás také půda, která se rozprostírá nad celou plochou domu. Díky ní máme dostatek místa pro uskladnění sezónních věcí, vybavení i všeho, co člověk během života postupně nastřádá. Právě tento velkorysý úložný prostor dnes považujeme za jednu z velkých výhod našeho domu.”

Proč jste si nakonec vybrali právě Ekonomické stavby?

„Naše cesta k vlastnímu domu byla trochu jiná, než jsme si původně představovali. Nejdříve jsme totiž vůbec neplánovali stavět. Hledali jsme starší rodinný dům, který bychom koupili a postupně zrekonstruovali. Strávili jsme mnoho měsíců prohlížením nabídek na internetu, schůzkami s realitními makléři i návštěvami nemovitostí přímo na místě.

Čím více domů jsme ale viděli, tím více jsme si uvědomovali, že realita neodpovídá cenám, které byly za nemovitosti požadovány. Domy byly často ve špatném technickém stavu, a kromě vysoké pořizovací ceny by nás čekaly ještě nemalé investice do rekonstrukce. Po několika měsících hledání jsme začali mít pocit, že za stejné peníze můžeme získat něco, co bude skutečně podle našich představ a hlavně něco, co bude odpovídat ceně, kterou za nemovitost zaplatíme.

Právě tehdy jsme začali zvažovat variantu novostavby. Na internetu jsme si vyhledali stavební společnosti a oslovili několik firem, které se výstavbou rodinných domů zabývaly. Mezi nimi byly i Ekonomické stavby.

Postupně jsme porovnávali jednotlivé nabídky, možnosti spolupráce i celkový přístup firem. A právě Ekonomické stavby nás nakonec přesvědčily nejvíce. Měli jsme pocit, že jejich koncept i způsob spolupráce nejlépe odpovídají tomu, co jsme od stavby vlastního domu očekávali.

Po měsících hledání starších domů jsme tak změnili směr a rozhodli se jít cestou novostavby. Dnes můžeme říct, že to bylo jedno z nejdůležitějších rozhodnutí na naší cestě k vysněnému domovu.”

Jaká byla vaše první schůzka s Ekonomickými stavbami?

„První schůzka s Ekonomickými stavbami byla pro naše rozhodování naprosto klíčová. Právě tehdy jsme získali pocit, že jsme našli partnera, se kterým bychom mohli náš sen o vlastním domě skutečně proměnit v realitu.

Velkou zásluhu na tom měl pan Fryček, jakož to manažer projektu, který nás celým úvodním jednáním provázel. Od první chvíle na nás působil jako člověk, který své práci rozumí, dokáže naslouchat a zároveň srozumitelně vysvětlit celý proces výstavby. Bylo vidět, že podobných příběhů už zažil mnoho a přesně ví, jaké otázky a obavy budoucí stavebníci mají.

Samozřejmě jsme si uvědomovali, že stavba domu je velký životní krok a že s sebou vždy nese určitá rizika i neznámé. Přesto jsme po této schůzce odcházeli s pocitem důvěry a jistoty. Pan Fryček nám dokázal celý projekt představit tak, že jsme si najednou uměli představit, jak by naše cesta k vlastnímu domovu mohla vypadat.

Právě díky této schůzce jsme se nakonec rozhodli, že do toho půjdeme.”

Jaký dům jste si nakonec vybrali a proč padla volba právě na něj?

„Nakonec jsme si vybrali dům Blanka 5. A i když jsme si během rozhodování prohlíželi více projektů, právě tento nás zaujal hned na první pohled. Dá se říct, že to byla taková láska na první pohled.

Samozřejmě jsme přemýšleli i nad různými úpravami a variantami. Některé domy nabízely například balkony nebo další architektonické prvky, které vypadají velmi atraktivně. V té době jsme ale měli malé děti a při výběru jsme se snažili dívat hlavně na praktičnost a každodenní fungování rodiny.

Blanka 5 nám přišla jednoduchá, promyšlená a zároveň velmi útulná. Líbilo se nám, že nabízí dostatek prostoru pro rodinný život, ale zároveň nepůsobí zbytečně komplikovaně. Od začátku jsme v ní viděli dům, ve kterém bychom si dokázali představit svůj každodenní život.”

Jak jste našli pozemek pro svůj vysněný dům?

„Hledání pozemku bylo pro nás téměř stejně důležité jako výběr samotného domu. Od začátku jsme měli poměrně jasnou představu o tom, v jaké lokalitě chceme bydlet a jaké parametry by měl pozemek splňovat. Nešlo nám jen o velikost, ale také o okolí, dostupnost a celkový pocit z místa.

Zpočátku jsme pozemek hledali společně s Ekonomickými stavbami, přičemž nám pomáhal pan Fryček. Nabídka tehdy ale nebyla příliš široká a najít parcelu, která by splňovala všechny naše požadavky, nebylo vůbec jednoduché.

Po nějaké době se nám nakonec podařilo najít pozemek, který nám opravdu vyhovoval. Celý proces koupě jsme následně řešili ve spolupráci s ES a realitní kanceláří, která parcelu prodávala. Byla to týmová práce a jsme rádi, že jsme se nakonec dostali právě k tomuto místu.

Pozemek je téměř rovinatý, pouze s velmi mírným sklonem. Nejde o žádný výrazný svah, rozdíl v terénu je minimální a během přípravy stavby se vše bez problémů upravilo. A dnes můžeme říct, že jsme vybrali správně.”

Jak jste řešili financování stavby?

„K financování jsme od začátku přistupovali poměrně realisticky. Nikdy jsme nepatřili mezi lidi, kteří si myslí, že lze postavit dům úplně bez vlastních prostředků. Měli jsme něco našetřeno a zároveň jsme si byli vědomi toho, že při stavbě domu je dobré mít finanční rezervu nejen kvůli hypotéce, ale také na všechny věci navíc, které člověk během procesu objeví a bude je chtít upravit podle svých představ.

Proto jsme kombinovali vlastní úspory s hypotečním úvěrem. Hypotéku jsme využili jak na pořízení pozemku, tak následně na samotnou výstavbu domu. Už předem jsme počítali s tím, že katalogová cena domu nebude konečná částka a že se během stavby objeví řada individuálních úprav a doplňků, které bude potřeba financovat z vlastních zdrojů.

Velmi nám také pomohl program Děkujeme, který Ekonomické stavby nabízejí například pracovníkům ve zdravotnictví. Díky němu jsme získali příspěvek přibližně 50 tisíc korun, což rozhodně nebyla zanedbatelná částka. Tyto peníze jsme využili při zařizování domu, konkrétně například na vybavení kuchyně.

Až během samotné stavby jsme si naplno uvědomili, jak rychle dokážou finance mizet. Člověk má předem určitou představu o rozpočtu, ale realita bývá často jiná. Právě proto bychom dnes každému doporučili počítat s dostatečnou rezervou a nepodceňovat výdaje, které se objeví až v průběhu stavby nebo po nastěhování.

Zpětně jsme rádi, že jsme do financování vstupovali s rozvahou a s určitou rezervou. Díky tomu jsme dokázali zvládnout nejen samotnou výstavbu, ale i všechny drobnosti, které přicházejí s vytvářením skutečného domova.”

Jaké byly vaše pocity, když se poprvé koplo do země?

„Byl to obrovský okamžik. Najednou jsme stáli na pozemku a uvědomili si, že sen o vlastním domě se skutečně začíná měnit v realitu. Zároveň to ale nebyla jen čistá radost. V té době jsme totiž ještě neměli dořešené všechny přípojky, takže se objevily komplikace, které nás dost znervózňovaly.

Největší problém byl s připojením elektřiny. Kvůli administrativním sporům a různým povolením se celý proces neustále protahoval a my jsme začínali mít obavy, zda stavba vůbec bude moci začít podle plánu. V jednu chvíli jsme si říkali, jestli nás nečekají zbytečné pokuty nebo odklady.

Právě tehdy se ale ukázalo, jak důležité je mít vedle sebe zkušeného člověka. Velkou oporou nám tehdy byl a stále je pan Kureš, náš manažer stavby, který situaci nepodcenil a hledal řešení. Pan Kureš na první pohled působil jako obyčejný stavitel domů, ale teď víme, že je to stavitel s velkým S. Samozřejmě profesionál na prvním místě, ale současně i obyčejný člověk, který dokáže svým lidským přístupem a porozuměním zázraky.

Během celé výstavby jsme měli pocit, že na všechno nejsme sami. A to je při tak velkém životním kroku nesmírně důležité. Když investujete své úspory, řešíte hypotéku a stavíte dům pro svou rodinu, potřebujete vědět, že se máte na koho obrátit ve chvíli, kdy se něco zkomplikuje.

Na pana Kureše vzpomínáme dodnes velmi pozitivně. Ať už šlo o technické komplikace, nečekané problémy nebo pozdější zdražování materiálů, vždy se snažil hledat cestu, jak situaci vyřešit co nejlépe pro všechny strany. Nikdy jsme neměli pocit, že by před problémy utíkal. Naopak bylo vidět, že mu na projektu záleží a že dělal maximum pro to, aby stavba pokračovala dál.”

Jak dlouhá byla cesta od první schůzky až k nastěhování?

„Když se dnes ohlédneme zpět, byla to opravdu dlouhá cesta. Od první schůzky s panem Fryčkem až po chvíli, kdy jsme převzali klíče od hotového domu, uplynuly necelé tři roky.

Samotná stavba trvala přibližně rok a čtyři měsíce, ale ještě předtím nás čekalo více než rok dlouhé období příprav projektu, vyřizování dokumentace a čekání na stavební povolení. Právě tato přípravná fáze byla možná delší, než si člověk na začátku dokáže představit.

Naštěstí jsme během celé výstavby nemuseli řešit tlak spojený s nájemním bydlením. Bydleli jsme ve vlastním bytě, takže jsme nebyli v situaci, kdy bychom museli počítat výpovědní lhůty nebo řešit, kam se dočasně přestěhovat. Díky tomu jsme mohli vše načasovat v klidu a prodej bytu začít řešit až ve chvíli, kdy se dokončení domu skutečně blížilo.

Peníze z prodeje bytu jsme nakonec nevyužili přímo na samotnou stavbu domu. Většinu jsme si nechali na dokončení všeho kolem nového bydlení a část jsme investovali do další nemovitosti. A právě tehdy jsme si naplno uvědomili, že postavit dům neznamená zaplatit jen samotnou stavbu.

Velkou část rozpočtu totiž spolknou věci, které často nejsou na první pohled vidět jako je oplocení, chodníky, pergola, úpravy zahrady, terénní práce nebo další venkovní vybavení. Jen samotný plot dnes představuje investici v řádu stovek tisíc až milionu korun. A podobně je to s mnoha dalšími položkami.

Během celé cesty jsme si také uvědomili, jak výrazně vzrostly ceny materiálů i řemeslných prací. Často se stává, že samotná práce stojí více než použitý materiál. Najít kvalitní řemeslníky je dnes náročné a jejich práce má svou cenu. To je realita, se kterou by měl každý budoucí stavebník počítat.

Přesto všechno dnes nelitujeme ani jediné etapy této cesty. Byla dlouhá, náročná a finančně nákladnější, než jsme původně očekávali, ale právě díky tomu si vlastního domova vážíme možná ještě o něco víc.”

Jak jste prožívali samotnou stavbu domu?

„Stavbu jsme si užívali opravdu od prvního dne. Na pozemek jsme jezdili prakticky neustále a sledovali každý krok, každý nový metr zdi i každou další změnu.

Dodnes si pamatujeme okamžik, kdy přijely první bagry a začaly kopat základy. Tehdy jsme si říkali, že to snad ani není možné. Najednou se sen, o kterém jsme tak dlouho mluvili, začal měnit ve skutečnost. A pak už to šlo ráz na ráz, dům rostl před očima a každá další návštěva přinesla něco nového.

S přibývajícími zdmi přišla i ta kreativnější část, která nás bavila snad ještě víc. Vybírali jsme barvu oken, dveří, fasády, řešili střechu, interiéry i jednotlivé detaily. Bylo krásné sledovat, jak se z katalogového projektu postupně stává náš vlastní domov. Některým rozhodnutím jsme věnovali opravdu hodně času, třeba výběr kuchyně jsme řešili celé hodiny.

Nejvíce jsme si cenili toho, že jsme měli možnost dům přizpůsobovat svým představám. Když jsme se rozhodli něco změnit nebo upravit, vždy se našlo řešení. Velkou zásluhu na tom měl i pan Kureš a realizační tým, se kterým byla výborná domluva. Měli jsme pocit, že nic není předem nemožné a že se vždy hledá cesta, jak naše přání zrealizovat.

Právě díky tomu jsme si stavbu neprožili jen jako technický proces, ale jako krásné období, během kterého jsme sledovali, jak nám doslova před očima vzniká místo, kterému budeme jednou říkat domov.”

Jaké byly vaše první chvíle v novém domově?

„Na úplně první noc v novém domě vzpomínáme dodnes. Ještě jsme neměli všechno zařízené, takže jsme spali na matracích, ale vůbec nám to nevadilo. Po tolika letech plánování, papírování, stavění a čekání jsme byli konečně doma. A ten pocit byl k nezaplacení.

Obrovskou radost z toho měly hlavně děti. Na nový domov se těšily stejně jako my a první společná noc pro ně byla velkým dobrodružstvím. Tehdy jsme ještě plánovali, že budou mít společnou ložnici a vedle hernu, ale mezitím trochu povyrostly, a nakonec chtěl každý svůj vlastní pokoj. O to větší nadšení pak bylo, když si mohly svůj nový prostor skutečně užívat.

Stěhovali jsme se na začátku léta, takže nás čekaly nejen prázdniny, ale i spousta dokončovacích prací kolem domu. Místo dovolené jsme budovali chodníčky, pergolu a řešili zahradu. První věc, kterou jsme ale udělali, bylo dětské hřiště. Chtěli jsme, aby si děti mohly nový domov užívat od prvního dne. A když byly spokojené děti, byli jsme spokojení i my.

Postupně jsme začali zvelebovat i celý pozemek. Dnes máme kolem domu okrasnou zahradu, za domem prostor pro děti a také vlastní pěstební část, kde rostou jahody, cukety, okurky a další dobroty. Chtěli jsme, aby děti viděly, že jídlo nevzniká v regálech supermarketu, ale že za ním stojí práce a péče.

Náš pozemek je dostatečně velký na všechno, co potřebujeme. Manžel si zamiloval práci na zahradě, já si zase užívám klid a atmosféru celé lokality. Vybrali jsme si krásné a klidné místo, kde se nám opravdu dobře žije.

A když se nás někdo zeptá, jaká je naše nejoblíbenější část domu? Asi se nikdy úplně neshodneme. Manžel by řekl ložnici, já obývací pokoj. A děti? Ty si mezitím vytvořily vlastní zašívárnu z původního pokoje pro hosty, kde mají různé aktivity pro zabavení. Každý si v našem domě našel svůj oblíbený kout, a právě to je možná ten nejkrásnější důkaz, že se z vysněného domu stal skutečný domov.”

Když se dnes ohlédnete za celou cestou k vlastnímu domu, změnili byste něco?

„Po tom, co jsme si prošli při hledání starších nemovitostí, jsme si jen potvrdili, že postavit si vlastní dům bylo správné rozhodnutí. Dnes máme dům přesně podle našich představ. Mysleli jsme dopředu na budoucnost, na děti, na prostor navíc i na to, aby nám dům sloužil dlouhé roky.

Zpětně si navíc uvědomujeme, kolik starostí nám spolupráce s Ekonomickými stavbami ušetřila. Když dnes vidíme známé, kteří staví svépomocí nebo si koordinují jednotlivé profese sami, vidíme, jak obrovsky náročný proces to je. My jsme měli vedle sebe lidi, na které jsme se mohli spolehnout.

Velkou oporou pro nás byli zejména pan Fryček a pan Kureš. Každý ve své roli odvedl skvělou práci. Pan Kureš nám pomohl v mnoha situacích, kdy jsme si sami nevěděli rady. Nejen že dokázal řešit problémy, které během stavby přicházely, ale hlavně nám uměl poradit i s praktickými rozhodnutími.

Nikdy nám neříkal jen to, co bychom chtěli slyšet. Naopak nám otevřeně vysvětloval výhody a nevýhody jednotlivých řešení, doporučoval materiály podle poměru ceny a kvality a přemýšlel nad tím, jak bude dům skutečně fungovat v běžném životě. Věděl, že tu budou vyrůstat děti, běhat pes a že potřebujeme řešení, která budou nejen hezká, ale hlavně praktická a odolná.

Právě díky tomu jsme nemuseli trávit nekonečné hodiny studováním technických detailů a porovnáváním stovek variant. Mohli jsme se opřít o zkušenosti člověka, který tomu rozumí a který nám vždy řekl svůj upřímný názor.

A možná právě to je dnes jedna z věcí, které si na celé cestě nejvíc vážíme. Nejen že jsme získali vysněný dům, ale měli jsme po boku lidi, kteří nám pomohli dojít do cíle s mnohem menším stresem, než bychom zvládli sami. Proto bychom do toho šli znovu. A stejně.”

Co byste vzkázali lidem, kteří dnes stojí před rozhodnutím, zda zůstat v bytě, nebo jít do vlastního domu?

„Pokud je to reálně v jejich možnostech, určitě bych jim doporučila, aby do vlastního bydlení šli. Ale zároveň s rozvahou a s realistickými očekáváními. Je důležité si dopředu zjistit, jaké jsou skutečné finanční možnosti rodiny a co všechno stavba domu obnáší.

Dnes se bohužel často setkávám s tím, že lidé mají o financování bydlení poměrně zkreslené představy. Mnozí očekávají, že vlastní dům postaví téměř bez rezerv a s minimálními příjmy, ale realita je často mnohem složitější. Proto je potřeba si vše dobře spočítat a mít jasnou představu o tom, co si člověk může dovolit.

Na druhou stranu znám spoustu mladých rodin, které každý měsíc platí vysoké nájmy, a přitom budují majetek někomu jinému. Pokud tedy existuje možnost investovat do vlastního bydlení, dává mi osobně mnohem větší smysl investovat do něčeho, co jednou zůstane vám a vaší rodině.

Neříkám, že cesta k vlastnímu domu je jednoduchá. Je náročná časově, finančně i psychicky. Ale pokud máte možnost a jste na ni připraveni, věřím, že to za to stojí. Čas totiž běží velmi rychle a sny se samy nesplní.

My sami jsme se nakonec přesvědčili, že všechna energie, starosti i překážky měly svůj smysl. Dnes máme dům, který odpovídá našim představám, a každý den si potvrzujeme, že rozhodnutí postavit si vlastní dům bylo správné.”

Chtěli byste něco vzkázat týmu Ekonomických staveb?

„Určitě bychom chtěli celému týmu Ekonomických staveb poděkovat. Po celou dobu byli milí, ochotní a snažili se hledat řešení i ve chvílích, kdy se zdálo, že žádné není. Díky nim jsme zvládli cestu k vlastnímu domu mnohem klidněji, než kdybychom na všechno byli sami.

Velký dík patří především panu Fryčkovi, který stál na začátku našeho rozhodování.

Stejně tak bychom chtěli vyzdvihnout pana Kureše, který nás provázel samotnou stavbou. Obdivujeme jeho trpělivost, profesionalitu i lidský přístup. Dodnes jsme spolu v kontaktu a vážíme si toho, že i po dokončení domu je ochotný pomoci, když je potřeba něco řešit. Takových lidí je dnes podle nás málo. Lidé, kteří svou práci dělají poctivě, profesionálně a zároveň lidsky, si zaslouží velké uznání.”