Díky Ekonomickým stavbám jsme získali víc než dům. Na vlastní zahradě jsme si řekli své ano

Pamatujete si ten moment, kdy jste si s partnerkou řekli, že chcete vlastní dům? Co vás k tomu vedlo?

„Bylo to vlastně velmi přirozené rozhodnutí. Oba jsme původem z vesnice, takže i když jsme nějakou dobu bydleli v bytě, někde uvnitř jsme cítili, že to není místo, kde bychom chtěli zůstat napořád.

Partnerka tehdy vlastnila menší byt, ale pro náš život už nám jednoduše přestal stačit. Nešlo ani tak o nějaký konkrétní dramatický impuls, jako spíš o postupné uvědomění, že chceme víc prostoru, větší soukromí a místo, které bude opravdu naše.

Nejdřív jsme dokonce zvažovali starší dům v okolí a přemýšleli o rekonstrukci. Jenže čím víc jsme se v tom tématu pohybovali, tím víc nám docházelo, že pokud už máme udělat tak velký životní krok, chceme domov vytvořený podle vlastních představ.

A tak se zrodila myšlenka na vlastní stavbu. Ne jako impulzivní rozhodnutí, ale jako přirozený další krok v našem životě.”

Jak jste se dostali právě k Ekonomickým stavbám?

„Ve chvíli, kdy jsme se definitivně rozhodli, že chceme stavět vlastní dům, jsme začali hledat cestu, jak celý projekt uchopit. A právě tehdy jsme se dostali k Ekonomickým stavbám.

Absolvovali jsme úvodní schůzku v Mladé Boleslavi s panem Fryčkem, který nám celý koncept firmy představil, vysvětlil, jak celý proces funguje, a provedl nás jednotlivými možnostmi. Pan Fryček na nás působil nejen velmi profesionálně, ale zároveň lidsky a přirozeně. Člověk z něj neměl pocit, že mu někdo něco „prodává“, spíš že s ním mluví někdo, kdo tomu opravdu rozumí a dokáže celý proces srozumitelně vysvětlit.

Domů jsme si tehdy odváželi katalog, a hlavně úplně nový pocit, že ten náš sen možná opravdu nemusí zůstat jen snem.

Vzpomínáme na to s úsměvem, protože doma jsme pak oba listovali katalogem a vybírali dům, který by se nám líbil. A bylo vlastně docela milé zjistit, že jsme se vkusově potkali mnohem víc, než jsme čekali.

Nakonec jsme se shodli na několika variantách, z kterých pak zvítězila Kristýna 27, kterou jsme si následně upravili podle vlastních představ.“

Jak jste řešili pozemek? Pomohly vám s tím Ekonomické stavby, nebo jste si ho našli sami?

„Pozemek jsme si nakonec našli sami, i když na začátku jsme zvažovali i pomoc od Ekonomických staveb. Ta možnost tam byla a nějaké nabídky jsme dostávali, ale nakonec jsme vzali hledání do vlastních rukou.

Měli jsme nastavené hlídací inzeráty, pravidelně jsme sledovali nabídky a objížděli různé pozemky v okolí. Jenže pokaždé tomu něco chybělo. Velkou roli pro nás hrála praktičnost. Potřebovali jsme zohlednit školu pro syna, dojezd do práce i to, aby lokalita zapadala do našeho života.

A pak to přišlo vlastně úplnou náhodou. Objevil se pozemek doslova tři sta metrů od našeho tehdejšího bydliště. Bylo to místo, které jsme perfektně znali, jeho okolí, lidi, věděli jsme, jak to tam funguje… a najednou bylo jasno.

Tohle byl ten moment, kdy člověk nemusí dlouho přemýšlet. Navíc šlo o větší parcelu, která byla rozdělená na menší části a o pozemky byl velký zájem. Takže jsme vlastně neváhali a rychle složili zálohu.

Dnes jsme za to rozhodnutí moc rádi, protože jsme získali krásný pozemek o velikosti kolem 1 200 m².“

Jak jste řešili financování celé stavby?

„Financování bylo tak trochu skládačka z více zdrojů, ale nakonec to všechno do sebe zapadlo.

Část financí jsme měli našetřenou, něco jsme řešili z dědického řízení a zbytek jsme doplnili hypotékou, kterou jsme si vyřizovali vlastní cestou. Nebylo to tedy tak, že bychom šli jedním směrem, spíš to byl takový mix možností, který nám v tu chvíli dával největší smysl.

A zpětně musíme říct, že jsme měli vlastně obrovské štěstí v načasování.

Cenová kalkulace se totiž řešila ještě před covidem, zatímco samotná stavba probíhala už v době, kdy se začaly dramaticky zvyšovat ceny materiálů a některé věci byly velmi složitě dostupné. Takže jsme to vlastně stihli doslova za minutu dvanáct.

V té době člověk asi úplně nedohlédne, jak velký rozdíl to může udělat, ale dnes si uvědomujeme, že kdybychom se rozhodli jen o něco později, mohlo být celé financování mnohem náročnější.

Nakonec to byl sice trochu „mišmaš“, jak bychom s úsměvem řekli, ale důležité je, že to vyšlo. A dnes jsme opravdu rádi, že jsme do toho tehdy šli.”

Jaký byl ten moment, kdy se konečně poprvé koplo do země a začala skutečná stavba?

„To byl nádherný moment. Opravdu.

Na ten jsme čekali dlouho, protože ta fáze předtím byla nekonečná. Papírování, povolení, čekání na úřady, do toho covid, kdy se spousta věcí řešila na dálku a člověk měl pocit, že se vlastně pořád nic neděje.

A protože jsme to měli od našeho tehdejšího bydliště opravdu kousek, chodili jsme kolem pozemku pravidelně na procházky. Už jsme si představovali kde, co bude, jak bude dům stát, jak bude vypadat zahrada… Já už jsem byl v takovém stavu, že jsem si tam dokonce natahoval provázky, abych si alespoň orientačně představil, kde ten dům vlastně bude stát.

A pak přišel ten moment úplně nečekaně. Šli jsme zase kolem… a najednou tam stál bagr.

To byl opravdu šok, ale krásný. Takový ten moment, kdy vám dojde, že už to není jen plán na papíře, ale že se to opravdu děje. A od té chvíle už to šlo najednou strašně rychle. Člověk konečně viděl, jak jeho sen roste doslova před očima.”

Jak probíhala samotná stavba? Bylo to období spíš plné stresu, nebo jste si ho dokázali i užít?

„Musíme říct, že samotná stavba probíhala vlastně velmi dobře a na tohle období vzpomínáme opravdu pozitivně.

Velkou zásluhu na tom měl určitě pan Skala a celá stavební parta, kterou jsme měli. Od začátku jsme měli pocit, že věci mají řád, že se ví, co se právě děje a co bude následovat dál. Pravidelně jsme měli kontrolní dny, všechno nám bylo srozumitelně vysvětleno a člověk měl jistotu, že se na stavbě opravdu pracuje.

Sami jsme sledovali, co se změnilo, co vyrostlo, jak se dům posouvá dál. Bylo vlastně krásné vidět, jak něco, co bylo ještě nedávno jen v katalogu a na papíře, začíná růst přímo před očima.

Hrubá stavba šla opravdu rychle, a to bylo možná to nejhezčí, člověk měl pocit, že každý týden přibude obrovský kus práce a sen dostává jasné obrysy.

Ano, covid do toho období samozřejmě zasáhl, ale spíš administrativně než samotnou stavbou. Některé věci kolem povolení nebo komunikace s úřady byly složitější, ale co se týká samotné realizace, tam jsme větší komplikace naštěstí nezažili.

Samozřejmě ke konci se čekalo na některé finální prvky, například dveře, ale to už jsou takové ty běžné věci, které ke stavbě patří.

Celkově na to ale vzpomínáme jako na období, které bylo vlastně překvapivě klidné a radostné. Protože vidět vlastní dům, jak roste doslova před očima, je opravdu nádherný pocit.”

Váš domov je na první pohled velmi osobitý - nevšední barvy, útulný styl, spousta detailů… a navíc se stal i místem vaší svatby. Jak ten váš příběh vlastně vnímáte dnes?

„Když se dnes rozhlédneme kolem sebe, máme z toho opravdu krásný pocit. Protože tenhle dům není jen stavba, je to kus našeho příběhu.

Od začátku jsme nechtěli něco tuctového nebo sterilního. Chtěli jsme dům, který bude mít atmosféru, teplo a bude odrážet nás. Proto jsme se nebáli ani barev. Náš modrý dům je možná na první pohled trochu nevšední, ale přesně takový jsme ho chtěli, živý, příjemný, osobitý. A stejně tak interiér. Teplé tóny, útulné detaily, přírodní prvky, dekorace, květiny… všechno postupně zapadlo do sebe tak, že dnes člověk opravdu cítí ten pocit domova.

A upřímně? Když jsme tehdy vybírali podlahy, obklady, dveře nebo jednotlivé materiály, vůbec jsme si nedokázali představit, jak to bude všechno dohromady vypadat. Je to trochu jako skládat puzzle poslepu. O to větší radost máme dnes, když si občas jen tak sedneme, rozhlédneme se a řekneme si: “Jo. Tohle jsme trefili přesně.”

A ten dům pro nás dostal ještě mnohem hlubší význam ve chvíli, kdy jsme si na vlastní zahradě řekli své ano.

To byl moment, který tomu všemu dal úplně jiný rozměr. Pod velkým kaštanem jsme měli slavobránu, kolem rodinu … a právě tam jsme prožili jeden z nejdůležitějších dnů našeho života.

Dnes, když večer sedíme venku na terase, díváme se do zahrady a na to místo, kde jsme si slíbili společnou cestu, uvědomujeme si, že ten dům není jen o zdech a střeše nad hlavou.

Je to náš domov. Náš příběh. A místo, ke kterému máme opravdový vztah.”

Jaké to bylo v momentě, kdy vám Ekonomické stavby předaly klíče od hotového domu?

„Byl to opravdu krásný pocit. Takový ten moment, kdy si člověk najednou uvědomí, že to, co bylo ještě před časem jen představou, katalogem a plánem na papíře, je najednou skutečnost. Ale upřímně, ten pocit nebyl jen o samotném předání klíčů.

Spíš to byl pocit obrovské radosti a zadostiučinění. Najednou jsme stáli v prostoru, který byl opravdu náš. Ale zároveň to tehdy ještě nebyl úplně domov, byl to krásný nový dům, který čekal, až mu vdechneme život. První měsíce byly hodně o zařizování, vybírání nábytku, dekorací, dotváření atmosféry… a vlastně až postupně se z domu stal ten opravdový teplý domov, který dnes milujeme.

A možná právě proto bylo to předání tak výjimečné. Nebyl to konec cesty. Byl to začátek další kapitoly.”

Co vás kolem domu ještě čeká? Zdá se, že váš příběh zdaleka nekončí…

„To rozhodně ne, a vlastně je to na tom to krásné. Dům sice stojí, bydlíme a už dávno je to náš domov, ale kolem něj máme ještě spoustu plánů a snů, které chceme postupně proměnit ve skutečnost.

Velkým projektem je pro nás především zahrada, protože pozemek máme opravdu krásný a prostorný, a tak chceme vytvořit místo, které nebude jen „kolem domu“, ale skutečný malý svět pro odpočinek, radost a společné chvíle.

Máme už hotovou velkou terasu podél celého domu, kam se dá vyjít prakticky z každého pokoje. V létě tam míváme vířivku a už teď je to místo, kde trávíme spoustu času.

Ale tím rozhodně nekončíme.

Naší představou je vytvořit zahradu s romantickou, skoro až anglickou atmosférou, spoustu zeleně, krásná zákoutí, cestičky mezi rostlinami, místo s ohništěm, časem možná i sauna. Nechceme nic přeplácaného, ale naopak prostor, který bude působit přirozeně, harmonicky a bude člověka lákat jen tak se toulat.

Postupně už sázíme první části, máme levandule, břízy, muchovníky, katalpy, javory, vrbu, ovocné keře, bylinky i černý bez, ze kterého si děláme čaj. Přibývají další detaily, zahradní domek, úložné prostory, další zelené kouty…

A i když to znamená spoustu práce, vlastně nás to nesmírně baví.”

Když se dnes ohlédnete zpátky za celou cestou, udělali byste něco jinak? A co byste poradili lidem, kteří o vlastním domě teprve přemýšlejí?

„Když se na to díváme zpětně, asi bychom si hned na začátku dali ještě víc času na opravdu detailní promyšlení projektu. Ne proto, že bychom byli nespokojení, to vůbec ne. Ale člověk, který se v tomhle světě běžně nepohybuje, si některé věci jednoduše neumí představit, dokud v tom domě nezačne skutečně žít.

Až postupem času zjistíte, že některé maličkosti byste dnes vyřešili jinak. Třeba některé technické detaily, rozmístění určitých prvků nebo věci, které vám v tu chvíli nepřijdou důležité, ale v každodenním životě je začnete vnímat.

Na druhou stranu nic zásadního, čeho bychom litovali, tam není.

A pokud bychom měli něco vzkázat lidem, kteří o vlastním domě teprve uvažují? Asi hlavně to, aby se nebáli přemýšlet dopředu i nad věcmi, které si možná chtějí „dodělat někdy potom“.

Protože člověk si často myslí, že to dodělá časem. Jenže realita je taková, že pak přijdou jiné priority, zabere to mnohem víc času, energie a často i peněz.

Možná bychom dnes některé věci nechali udělat rovnou v rámci projektu.

Ale jinak? Pokud člověk ví, co chce, a je připravený na to, že vlastní dům je nejen radost, ale i dlouhodobá práce a péče, pak je to jedno z nejkrásnějších rozhodnutí, které může udělat.

Protože ten pocit, když večer sedíte na vlastní terase, díváte se do zahrady, která vzniká pod vašima rukama, a víte, že jste vytvořili skutečný domov… ten je k nezaplacení.”

Chtěli byste na závěr něco vzkázat týmu Ekonomických staveb?

„Určitě hlavně poděkování.

Když se dnes ohlédneme zpátky, jsme opravdu rádi, že jsme se pro tuhle cestu rozhodli právě s Ekonomickými stavbami. Od prvního kontaktu jsme měli pocit, že jednáme s lidmi, kteří tomu rozumí a dokážou člověka celým procesem provést.

Určitě bychom chtěli zmínit pana Fryčka, který byl pro nás úplně na začátku tím člověkem, díky kterému se celý sen začal měnit v konkrétní plán. Jeho přístup byl velmi příjemný, lidský a profesionální, člověk z něj neměl pocit tlaku, ale spíš jistotu, že mluví s někým, kdo ví, o čem mluví.

A velké poděkování patří také panu Skalovi, který byl pro nás během samotné stavby obrovskou oporou. Vždycky nám vše ochotně vysvětlil, držel věci pod kontrolou a člověk měl díky němu pocit klidu, že se všechno posouvá správným směrem. To je při stavbě vlastního domu opravdu k nezaplacení.

Samozřejmě každá stavba má své drobné momenty čekání nebo věci, které člověk řeší, ale nikdy jsme neměli pocit, že by se něco neřešilo nebo že by nás někdo nechal v tom samotné.

Takže pokud bychom to měli shrnout jednoduše, děkujeme za náš dům. Za místo, které dnes není jen domem, ale skutečným kusem našeho života a příběhu.