Cesta za vysněným domem, která nebyla jednoduchá, ale dnes by neměnili

Pamatujete si ten moment, kdy jste si společně řekli, že je čas postavit vlastní dům? Co bylo tím hlavním impulzem?

„Myšlenka na vlastní bydlení v nás zrála delší dobu. Tehdy jsme žili v Praze v pronajatém bytě a nájemné kolem třiceti tisíc korun měsíčně nám připadalo stále méně smysluplné. Čím dál víc jsme si uvědomovali, že místo investování do cizího bydlení bychom raději budovali něco vlastního.

Velkou inspirací pro nás byl také můj bratr s manželkou, kteří si v té době sami stavěli dům. Právě díky nim jsme se poprvé blíže seznámili s Ekonomickými stavbami. Ukazovali nám katalog domů, vyprávěli o svých zkušenostech a postupně v nás začala uzrávat představa, že vlastní dům nemusí být jen vzdálený sen, ale reálný cíl.“

Proč jste si pro svou cestu k vlastnímu bydlení vybrali právě Ekonomické stavby?

„Jak už jsme zmínili, velkou roli v našem rozhodování sehrál můj bratr se švagrovou, kteří si dům s Ekonomickými stavbami stavěli už před námi. Díky jejich zkušenostem jsme měli možnost celý proces sledovat zblízka a vidět, jak stavba probíhá v praxi. Když nám ukázali svůj dům, podělili se o své zkušenosti a vysvětlili, jak vše funguje, začali jsme mít pocit, že právě tohle by mohla být i naše cesta.

Popravdě jsme ani neměli potřebu hledat další stavební firmy nebo porovnávat desítky různých nabídek. Měli jsme kolem sebe někoho, komu jsme důvěřovali a kdo měl s Ekonomickými stavbami dobrou zkušenost. To pro nás bylo důležitější než nekonečné hledání dalších možností.

Velmi nás také oslovilo, že Ekonomické stavby nenabízejí pouze samotnou výstavbu domu. V době, kdy jsme začínali, jsme ještě neměli ani vlastní stavební pozemek. Právě možnost pomoci s jeho hledáním a celkovým zajištěním celého procesu pro nás byla obrovskou výhodou. Ne každá firma nabízí tak komplexní podporu od úplného začátku, a i díky tomu jsme měli pocit, že jsme na správném místě.

Když se dnes ohlédneme zpět, byla to pro nás přirozená volba.“

Jaký dům jste si z katalogu vybrali a proč právě ten?

„Vybrali jsme si dvojdům číslo 19. Dnes už si nejsme jistí, jestli je ve stejné podobě ještě součástí aktuálního katalogu, protože nabídka domů se postupem času obměňuje a přibývají nové projekty. V době našeho rozhodování nám ale tento typ domu vyhovoval nejvíce a přesně odpovídal našim představám o budoucím bydlení.

Dispozičně je dům rozdělený na dvě samostatné bytové jednotky. My využíváme část o dispozici 4+kk, zatímco druhá část domu slouží jako menší byt 1+kk pro tchána, tatínka mého manžela. Přestože obě části sdílejí společnou chodbu, každá jednotka funguje samostatně a poskytuje dostatek soukromí.“

Financování a samotná cesta ke stavbě prý nebyly úplně jednoduché. Jak na toto období vzpomínáte dnes?

„Začínali jsme s úplně jinými představami, než jaká byla nakonec realita. Když jsme celý projekt plánovali, počítali jsme s tím, že naše měsíční náklady budou přibližně kolem třiceti tisíc korun, a to včetně pozemku. V porovnání s vysokým nájmem v Praze nám to tehdy dávalo smysl a věřili jsme, že je to cesta, kterou zvládneme.

Jenže do celé situace zasáhl covid a s ním přišel prudký růst cen stavebních materiálů. Během krátké doby se náklady výrazně navýšily a my jsme se najednou ocitli v úplně jiné finanční situaci, než se kterou jsme na začátku počítali. Bylo to náročné období plné nejistoty a neustálého přepočítávání rodinného rozpočtu.

Velkou oporou nám v té době byla paní Daniela Kantnerová. Kdykoliv jsme narazili na problém, snažila se hledat řešení a pomoci nám najít cestu dál. Díky jejím zkušenostem a ochotě jsme dokázali zvládnout i situace, které se v danou chvíli zdály téměř neřešitelné.

Museli jsme řešit další financování a přizpůsobovat se novým podmínkám. Původní představa se postupně měnila, ale sen o vlastním domě jsme nechtěli vzdát. Přestože jsme se chvílemi cítili zahlcení závazky, věděli jsme, že budujeme domov pro naši rodinu.

Další komplikace přineslo i samotné povolení stavby. Kvůli covidu byly úřady přetížené a některé procesy se výrazně zpomalily. Stalo se dokonce, že jsme museli sami aktivně zjišťovat, proč se stavební řízení neposouvá. Nakonec jsme zjistili, že jeden z důležitých dokumentů určených sousedům uvízl někde v procesu doručování. Díky vstřícnosti pracovnice stavebního úřadu se ale podařilo situaci vyřešit mnohem rychleji, než by tomu bylo běžnou cestou.

Nejtěžší na celé situaci bylo čekání. Platili jsme nájem, současně už financovali pozemek a mezitím sledovali, jak ceny stavebních prací a materiálů stále rostou. Každý měsíc odkladu znamenal další navýšení nákladů. Bylo to období plné nervozity, protože jsme měli pocit, že čas hraje proti nám.

Když se na pozemku konečně začalo pracovat a byly vybudovány první základy, přišla obrovská radost. Měli jsme pocit, že se náš sen konečně stává skutečností. Jenže následovaly další prodlevy a práce se občas na delší dobu zastavily. Celý proces tak připomínal jízdu na horské dráze, chvíli nadšení a radost z pokroku, pak zase období nejistoty a čekání.

Dnes ale víme, že všechna ta náročná rozhodnutí a překážky stála za to. Cesta k vlastnímu domu nebyla jednoduchá, ale právě díky tomu si dnes svého domova vážíme o to víc. A když se ohlédneme zpět, nejvíc si uvědomujeme, jak důležité je mít kolem sebe lidi, kteří vás v těžkých chvílích podrží a pomohou vám najít řešení, když už máte pocit, že žádné neexistuje.“

Během stavby jste si prošli opravdu náročným obdobím. Byly někdy práce zastavené kvůli financím?

„Ve skutečnosti nešlo o to, že bychom neměli finance nebo že bychom přestali platit. Problém byl spíše v nastavení celého procesu financování stavby. Každá etapa musela být nejprve dokončena, následně zkontrolována bankou a teprve poté došlo k uvolnění dalších prostředků z hypotéky.

V praxi to znamenalo, že stavba čekala na kontrolu, banka čekala na podklady a my mezitím sledovali, jak se celý harmonogram posouvá. Člověk měl někdy pocit, že se ocitl v kolotoči administrativy, který nemůže nijak ovlivnit.“

Jak dlouho nakonec celá stavba trvala?

„První práce na pozemku začaly na konci roku 2022, kdy se realizovaly základové pasy. Od té chvíle až po dokončení domu uběhly téměř dva roky. Samotná délka stavby by možná nebyla tak náročná, kdyby nebyla provázená neustálými změnami termínů a čekáním.

Postupně jsme se dostali do situace, kdy jsme už měli vypovězený pronájem bytu a potřebovali jsme se nastěhovat. Těšili jsme se, že Vánoce strávíme v novém domě.

Byli jsme rozhodnutí, že se přestěhujeme téměř za každou cenu. Říkali jsme si, že když budou okna, kuchyň a základní zázemí, tak to zvládneme.“

Byly chvíle, kdy jste uvažovali, že celý projekt vzdáte?

„Ano, a nebylo jich málo. Byly momenty, kdy jsme měli pocit, že už toho je příliš. Neustálé změny cen, prodlužování termínů, komplikace při stavbě i tlak spojený s financováním byly obrovskou zátěží.

Přesto jsme ale chtěli pokračovat dál. Věděli jsme, že jsme do projektu vložili obrovské množství času, energie i financí. Kdybychom to vzdali, přišli bychom nejen o sen o vlastním bydlení, ale pravděpodobně i o značnou část prostředků. Nakonec jsme si řekli, že musíme vydržet a dotáhnout vše do konce.

A dnes jsme za to rádi. Když se podíváme na náš dům, víme, že všechno to úsilí mělo smysl.“

Jak se vám v domě bydlí dnes a co vám váš vysněný domov přináší?

„Dnes už se na celou naši cestu dokážeme dívat s mnohem větším odstupem. Samozřejmě se během prvních měsíců objevily drobnosti, které bylo potřeba doladit. To jsou ale malé věci, které se dají vyřešit. To nejdůležitější je, že máme vlastní domov.

Když se dnes ohlédneme zpět, uvědomujeme si, že stavba domu není jen o cihlách, betonu a výkresech. Je to zkouška trpělivosti, vztahu i rodinných financí. Každý, kdo si tím projde, ví, že se během stavby objeví situace, které nečekal. Přesto bychom do vlastního domu šli znovu. Pocit, že jste konečně doma ve svém, se totiž jen těžko popisuje.

Náš domov nám dnes přináší především radost, i když také spoustu práce. Kdo má vlastní dům, ten ví, že práce kolem něj nikdy nekončí. Jeden víkend budujeme vyvýšené záhony, další upravujeme terén nebo plánujeme nové projekty. Je to ale práce na vlastním a člověk ji vnímá úplně jinak.

Největší rozdíl oproti životu v bytě cítíme ve chvíli, kdy přijedeme domů a rozhlédneme se kolem sebe. Máme nádherný výhled do krajiny, jsme poslední dům v obci a příroda začíná doslova za naším pozemkem. V létě si můžeme sednout ven, sledovat západy slunce a užívat si klid, který bychom ve městě jen těžko hledali.

Náš pozemek má přes 12 00 metrů čtverečních a navazuje přímo na okolní přírodu. Často kolem nás probíhá zvěř, potkáváme srnky, zajíce a další obyvatele lesa. Právě v těchto chvílích si člověk uvědomí, proč celou tu náročnou cestu podstoupil. Když si sedneme na zahradě a rozhlédneme se kolem sebe, víme, že všechno to čekání, nervy i komplikace nakonec stály za to.

A možná právě to je to největší, co nám náš domov přinesl, pocit klidu, svobody a vědomí, že jsme konečně doma.“

Co vás kolem domu ještě čeká?

„I když už bydlíme, práce kolem domu zdaleka nekončí. Dá se říct, že máme hotovou hlavní část, ale spousta věcí nás teprve čeká. Zhruba z osmdesáti procent máme dokončené venkovní úpravy a infrastrukturu, ale stále máme před sebou například realizaci terasy a další práce kolem domu.

Právě terasa je jednou z věcí, kterou nyní intenzivně řešíme. Dům se nachází ve svahu, což v projektu nebylo tak znát. To se následně promítlo například do návrhu terasy nebo umístění některých technických prvků.

Na druhou stranu to bereme jako součást celého procesu. Dům už stojí, bydlíme v něm a vše ostatní můžeme dokončovat postupně podle našich možností. Každým dalším krokem se náš vysněný domov stále více přibližuje podobě, kterou jsme si na začátku představovali.“

Co byste po své zkušenosti vzkázali lidem, kteří dnes stojí na začátku stejné cesty?

„Pokud bychom měli dát jednu radu, pak je to opravdu všechno důkladně promyslet, hlavně časově a finančně.

Mnoho lidí si při plánování stavby vytvoří představu podle částek, které najdou na internetu nebo v katalogu. My jsme si také mysleli, že máme poměrně jasnou představu o tom, kolik nás bude stát dům i celý proces kolem něj. Realita ale může být úplně jiná. Ceny materiálů, práce i doplňkových úprav se mohou během několika let výrazně změnit a je dobré počítat s dostatečnou rezervou.

Stejně důležité je připravit se na to, že stavba domu není sprint, ale dlouhý běh. Kdybychom mohli něco poradit, tak nepočítejte s tím, že za rok budete bydlet. Ne proto, že by se to nemohlo podařit, ale proto, že jakmile vznikne jakékoli zdržení, začne se celý harmonogram posouvat. Je mnohem lepší být příjemně překvapený než být pod neustálým tlakem termínů.

Velkou roli hraje také vaše životní situace. Pokud máte možnost bydlet dočasně u rodiny nebo nejste tlačeni vysokým nájmem, zvládá se celé období mnohem klidněji. My jsme byli pod časovým tlakem, protože jsme současně platili nájem a potřebovali se co nejdříve přestěhovat do vlastního. To celé cestě přidávalo další stres.

Přesto bychom dnes řekli, že to stálo za to. Cesta byla náročná, občas vyčerpávající a plná nečekaných překážek, ale ten pocit, když si večer sednete ve vlastním domě, za to opravdu stojí.

Dnes už si většinou vybavujeme to hezké. Na složité chvíle člověk časem zapomene a zůstane mu hlavně radost z toho, že se sen proměnil ve skutečnost.

A pokud bychom měli zmínit ještě jednu věc, pak bychom chtěli poděkovat panu Kurešovi. Především v závěrečné fázi stavby, kdy už jsme byli opravdu vyčerpaní a potřebovali jsme se co nejdříve nastěhovat, nám vyšel maximálně vstříc a snažil se udělat vše pro to, aby se stavba dotáhla do úspěšného konce. Věděl, jak náročná naše situace je, a jeho přístup jsme si v té době velmi vážili.

Proto naše doporučení zní jednoduše: počítejte s rezervou, připravte se na delší časový horizont, nenechte se zaskočit nečekanými výdaji, a hlavně se nevzdávejte při prvních komplikacích. Vlastní domov za tu cestu stojí.“

Chtěli byste na závěr něco vzkázat týmu Ekonomických staveb?

„Pokud bychom měli někoho vyzdvihnout úplně na prvním místě, pak je to bezpochyby paní Daniela Kantnerová. Po celou dobu pro nás byla obrovskou oporou. Kdykoliv jsme se na ni obrátili s problémem nebo dotazem, snažila se hledat řešení a nikdy jsme od ní neslyšeli jednoduché „to nejde“. Její ochota, vstřícnost a lidský přístup pro nás znamenaly opravdu hodně.

Velké poděkování si zaslouží také pan Kureš. Především po odborné stránce jsme měli pocit, že je člověkem na správném místě. Když přijel na stavbu, dokázal velmi rychle odhalit problém a navrhnout řešení. Bylo vidět, že své práci rozumí a že za sebou má obrovské zkušenosti.

Nikdy jsme od něj neměli pocit, že by naši situaci ignoroval nebo že by mu na ní nezáleželo. Spíše jsme vnímali, že práce bylo zkrátka příliš mnoho. Právě proto si vážíme všech lidí, kteří nám během naší cesty pomáhali a snažili se dotáhnout náš dům do úspěšného konce.

A i přes všechny komplikace můžeme dnes říct jediné - děkujeme. Protože díky této cestě dnes máme místo, kterému můžeme říkat domov.“