Bez úspor, bez pozemku, jen s odhodláním a týmu ES k novému domu

Pamatujete si ten úplně první moment, kdy jste si řekl: „Chci vlastní dům“?Byla to touha po samostatnosti, klidu, nebo jste měl nějaký konkrétní důvod, který vás k tomu vedl?

„Byl to můj sen už od mládí. Touha po vlastním prostoru, po klidu. Ale co mě k tomu nakonec skutečně přimělo, byla realita - pronajímatel bytu mi oznámil, že mi už smlouvu neprodlouží. Byl jsem postaven před hotovou věc. A najednou bylo jasno - teď, nebo nikdy.”

Šel jste do toho sám, bez úspor, bez pozemku. Co ve vás tehdy převládalo?

„Byl jsem zvyklý spoléhat se sám na sebe. Od dvaadvaceti let si všechno zařizuji sám - bydlení, účty, smlouvy. Žádné spoléhání na rodiče nebo partnerku, prostě jen já a moje rozhodnutí. Takže když přišla myšlenka na vlastní dům, řekl jsem si: „Buď to zkusíš, nebo nikdy.“ Neměl jsem ani pozemek, ani větší úspory. Jen odhodlání.

Zároveň jsem měl štěstí. Maminka mi tehdy ukázala inzerát Ekonomických staveb a navrhla, ať tam zkusím zavolat. Ani jsem nehledal jinde. Neoslovoval jsem jiné banky, neobcházel pobočky - prostě jsem si vybral ES a šel do toho. A hned na první schůzce jsme věděli, že to dává smysl.”

Financování na jeden plat není jednoduché. Byl někdy moment, kdy jste měl chuť to vzdát?

„Upřímně - nikdy jsem neměl chuť to vzdát. Ale bylo pár chvil, kdy to zkrátka nebylo lehké. Věci nešly tak rychle, jak bych si přál. Musel jsem nejdřív dořešit starší závazky, vše pečlivě načasovat, a navíc jsem byl na všechno sám.

Velkou oporou mi ale byla moje maminka. Pomohla mi nejen finančně, ale především svými zkušenostmi. Věděla kde, co vyřídit, co kam podat, na co si dát pozor. Dokázala mě uklidnit v okamžicích, kdy jsem měl pocit, že se to všechno příliš vleče. Její pomoc pro mě byla neocenitelná.“

Klíčovou osobou z ES byla pro vás paní Lucie Koudelová. Jak na ni vzpomínáte?

„Na paní Koudelovou vzpomínám s velkou vděčností. Byla to právě ona, kdo mě provedl celým tím komplikovaným světem financování - od prvotního nastavení bonity až po jednotlivé kroky a detaily, které bylo potřeba sladit s bankou. Věnovala mi čas, trpělivost i energii.

Byl to proces, který vyžadoval přesnost a disciplínu - a právě v tom byla paní Koudelová výborná. Jediná drobná komplikace nastala v období dovolených, kdy došlo k malé komunikační prodlevě a mohlo to způsobit zdržení. Naštěstí jsme všechno společně zvládli a pokračovali dál bez větších problémů.

Měl jsem své závazky z minulosti, které bylo potřeba nejdřív vyřešit. Nešlo to rychle, ale paní Koudelová byla v tomhle směru velmi nápomocná. Věděla, co je třeba, jak to správně načasovat - a díky tomu to nakonec celé klaplo. Bez její pomoci by to rozhodně nebylo tak hladké.”

Pozemek máte opravdu výjimečný - jak jste ho našel?

„Byla to velká náhoda a velké štěstí. Pozemek má 2 300 metrů čtverečních, a přitom se mi ho podařilo získat za velmi rozumnou cenu. Je na kraji obce, kousek od polí, takže klid, příroda a krásný výhled. Žádné rušné okolí, jen otevřený prostor - přesně to, co jsem si přál.

Sekáme ho s tatínkem, občas pomůže i moje partnerka. Vezmeme to z obou stran a během dvou dnů máme hotovo. Není to jednoduché, ale baví nás to. Postupně zahradu upravujeme a kultivujeme tak, aby z ní byl opravdu náš vysněný kout. Nemáme tam žádné velké stavby - zatím jen trávník a pár věcí pro zútulnění, ale pracujeme na tom.”

Jaký dům jste si z katalogu ES vybral?

„Vybral jsem si bungalov, což pro mě byla jasná volba. Původně měl mít dispozici 3+1 - tedy obývací pokoj s kuchyní a tři samostatné místnosti - ale já jsem si návrh nechal upravit. Nakonec jsme to změnili na 2+kk, s tím že jedna místnost ubyla a místo ní vznikla technická místnost. A to byla skvělá volba - chyběla by mi. Teď mám v technické místnosti umístěnou pračku, bojler i ovládací prvky k tepelnému čerpadlu, takže koupelna zůstala čistě obytná a útulná.”

Stavěl jste dům v náročném období - v době covidové. Ovlivnilo vás to nějak?

„Ne, nijak výrazně mě to nezasáhlo. Měl jsem štěstí - i když ceny materiálů šly tehdy rychle nahoru, mě se to zásadně nedotklo. I když jsem chodil do práce a na stavbu jsem se dostal zhruba jednou za čtrnáct dní, všechno šlapalo bez větších problémů.

Na začátku jsme řešili spodní vodu a technické věci kolem základů, ale jakmile tohle bylo vyřešeno, výstavba pokračovala rychle. Spolupráce s manažerem stavby, Miloslavem Klineckým, byla výborná - cokoliv bylo potřeba, jsme okamžitě řešili po telefonu, ať už s ním, nebo přímo se stavitelem. Všechno probíhalo operativně a bez průtahů.”

Jaký to byl pocit, když jste měl konečně v ruce klíče od hotového domu? Vzpomínáte si na ten okamžik?

„Byl to okamžik, kdy si člověk uvědomí, že to celé dokázal - že to nebyl jen sen, ale skutečnost. Přestal jsem platit někomu jinému za to, že můžu někde bydlet, a začal jsem investovat do svého. Měl jsem konečně něco vlastního. Ten dům pro mě znamená nejen střechu nad hlavou, ale i kus svobody, klidu a jistoty. Je to pocit, který se nedá úplně popsat - prostě hřejivý a opravdový.”

Co byste vzkázal lidem, kteří jsou v podobné situaci jako vy tehdy - bez úspor, sami, ale s touhou něco změnit?

„Ať do toho jdou. Čím dřív, tím líp. Když si člověk platí něco svého, má úplně jiný pocit. Má zázemí, má domov. A taky svobodu. Nepodceňujte sílu toho, že ráno vstáváte na místě, které je jen vaše.”

A nakonec - co byste chtěl vzkázat týmu Ekonomických staveb?

„Díky. Opravdu. Celému týmu - panu Úblovi, Klineckému, Polívkovi i paní Koudelové - děkuji. Za lidskost, ochotu, profesionalitu. Ano, byly chvíle, kdy to skříplo. Ale i tehdy jsme si dokázali sednout a najít řešení. A to je pro mě důkaz, že to byl správný krok.”